Neměnné postavy
Nejprve se podívejme na samotný začátek filmu, kde se setkáváme se starými známými postavami, které mezi první a druhou týmovkou zažili několik svých vlastních dobrodružství. Postavy se však chovají naprosto stejně jako při prvním setkání. Nejen že Joss Whedon tedy nevzal v potaz příběhy, kterými si postavy prošly ve svých sólovkách, on ani nezapracoval události z prvních Avengers. Captain America je stále „Mirek Dušín“, kterého neovlivnilo svržení Hydry, ani setkání se Zimním vojákem. Thor je stále tím stejným mýtickým bohem, jenž zřejmě zcela zapomněl na svého bratra a svým vystupováním se stal karikaturou sebe sama. Hawkeye si stále jen tahá ze svého (nekonečného) toulce šípy. Jediný vývoj zažila paradoxně postava, která se od předešlých Avengers nikde neobjevila a to Hulk alias Bruce Banner, ten se obloukem vrátil k tomu, co věděl již na začátku své první sólovky (která byla natočena před prvními Avengers), avšak v prvních Avengers toto Joss Whedon zcela opomněl, aby to mohl prezentovat jako svůj objev až v druhé týmovce.
Opakování starých chyb
A u postav je třeba ještě chvíli vydržet. Ignorování vedlejších příběhů hlavních hrdinů má totiž za následek, že všichni opakují své chyby. Nejhůře je na tom Tony Stark, který opět vytvoří stroj, nepřítele, jenž vystačí jako hlavní nepřítel po celý film, stejně jako tomu bylo v jeho předešlých samostatných filmech.
Whedonovi hrdinové zůstali nezměnění a neovlivnění okolním děním, stejně tak i samotný Whedon, jenž ve svém filmu ignoruje více jak dvacetiletou kulturu filmů a seriálů o robotech a umělé inteligenci. Jedna z jeho hlavních postav, Tony Stark, se zde snaží vytvořit umělou inteligenci, aby již Avengers nemuseli bojovat. Stark se tedy chce pokusit o to, co již v mnoha kultovních filmech jako „Matrix“ či „Já, robot“ nevyšlo. Jak je ukázáno právě v „Já, robot“, člověk ničí planetu, která důsledkem toho může časem zaniknout a každý člověk v sobě má hněv, který může vyústit v násilný zločin. Lidstvo je tak samo pro sebe největší hrozbou, je tedy (ať už díky logice či filmu „Já, robot“) jasné, že by se umělá inteligence, pracující pouze na principech logiky, časem rozhodla zabít či si podmanit lidstvo, aby jej ochránila.
Nelogika umělé inteligence
Ovšem s tímto si Whedon zdánlivě poradí tím, že mají jeho obě umělé inteligence (bez jakéhokoliv opodstatnění) city. Ta první je zlá a ta druhá hodná, přestože se od sebe obě vývojově nijak neliší. Samozřejmě svět, kde jsou metalidé, nelze hodnotit zcela logicky. Je však třeba umět rozlišovat mezi realitou, komiksovou realitou a nesmyslem. Zatímco v realitě z vás vědecký pokus nevytvoří zelené monstrum, v komiksové realitě to možné je. Stejně tak je v komiksové realitě možné vytvořit během pár dní umělou inteligenci, zatímco v naší realitě nikoliv. Ovšem i v komiksové realitě je třeba (jakkoliv fantaskně) objasnit, co onu přeměnu způsobilo. Pokud by Whedon, stejně jako vznik umělé inteligence, objasnil i její možnost cítit, pohybovali bychom se v přijatelné a očekávané komiksové realitě, avšak tím, že toto režisér opomenul, se jedná o pouhý nesmysl.
Stejně jako celý zbytek filmu není komiksově reálný, nýbrž nesmyslný. Ve zbytku „Avengers: Age of Ultron“ je totiž úhlavní nepřítel stejně nesmyslný jako jeho city. Scénárista si zde vybral za nemesis umělou inteligenci, která chce odstranit Avengers z cesty, aby mohla zničit svět. Avšak rozhodne se to udělat silou a ne intriky. Vzhledem k Ultronovým schopnostem, díky kterým se může dostat prakticky na jakékoliv zařízení propojeného se sítí, by mohl celý tým zkompromitovat, poštvat proti nim svět a zatím si pracovat na svém plánu na zničení světa. Záporák zde však nejen neuvažuje logicky, ale ani chytře. Místo kompromitování hrdinů, si k sobě do týmu vláká metačlověka, který má za úkol Avengers pomátnout mysl.
To by se dalo tolerovat, či dokonce schválit, pokud by to Whedon využil k vývoji postav. A je velmi pravděpodobné, že to měl autor filmu i v úmyslu. Nakonec se však zdánlivě nadějné chvíle věnované postavám zvrhly pouze v náhradu za flashbacky a postavy tak zůstaly „myšlenkově zmražené“ jako Captain America na konci svého prvního filmu.
Akce a síla nad příběhem a přemýšlením
Stejně jako na počátku filmu udělal krok vpřed pouze Hulk a jeho postava se tak stala pro diváka jako jediná zajímavá, i v této části filmu je jeho dějová linie nejzajímavější. Kvůli zmatení smyslů se totiž vydá do nedalekého města a rozzuřeně zde ničí vše, co mu stojí v cestě. Naskýtá se tak možnost nejen zkompromitovat celé Avengers, ale také ukázat, jak je Iron Man připraven na situaci, kdy se člen týmu vymkne kontrole. Zde na chvíli odbočíme ke konkurenční stáji DC Comics, která má alternativu Avengers – Ligu spravedlivých -, jejímž členem bývá obvykle Temný rytíř, jenž má plány na zastavení celé JLA pro případ, že by sešla z cesty. Iron Man nejen že je připraven pouze na Hulka, ale stejně jako vše v tomto filmu, i tento konflikt se řeší pouze silou.
Zatímco se Marvelu podařilo u seriálového Daredevila docílit toho, že Matt Murdock porazil svou arch nemesis především jako právník a ne jako bdělý strážce, Avengers ukazují pravý opak. Tony Stark by sice mohl pomocí svých znalostí a dovedností vymyslet látku na zklidnění Hulka a porazit Ultrona pouze od stolu, to by však diváci přišli o akční podívanou, kterou Whedon film nejen naplnil, ale dokonce přesytil. V celém snímku se dají zaznamenat pouze dvě delší pauzy, během nichž může divák „nabrat druhý dech“. První je téměř na samém začátku filmu a není důvod se nad ní pozastavovat, jelikož není ničím výrazná a mnohem důležitější je druhá pauza.
Svět, kde jsou jen dobří a zlí
Během ní má divák možnost nahlédnout do osobního života Hawkeye, je zde umožněna personifikace s touto postavou, která se díky tomu stává po zbytek filmu nejen nejzajímavější, ale díky nahlédnutí do jejího soukromí i nejsympatičtější. Díky tomuto krátkému úseku na farmě můžeme zjistit, že Hawkeye není osobou černobílou. Na počátku filmu jej lze pozorovat jako nelítostného zabijáka, který je lehce nepříjemný, drsný a do celé skupiny v podstatě moc nezapadá. Těch několik chvílí na farmě ukáže divákovi proč – je to otec od rodiny, který má tři děti, ženu, dům a pole, které neustále zvelebuje a je v akci nepříjemný jen proto, že se chce vrátit domů živý. Přestože se nejedná o nijak rozporuplnou postavu, má alespoň nějakou osobnost. Na první pohled by se to mohlo zdát pro film přínosné, avšak tento fakt poukazuje pouze na to, jak černobílé jsou všechny ostatní charaktery.
Kromě Hawkeye jsou všechny ostatní postavy černobíle rozděleny na „dobré“ a „zlé“. Nejde však pouze o to, že žádní jiní členové týmu nejsou během filmu zasazeni do svého života, a tak nelze pozorovat proměny jejich chování, ale především o to, že nemusí v průběhu filmu činit žádná rozhodnutí. Když se Avengers nalézají na farmě a přichází moment, během něhož by si měli zvolit, zda se vydají proti Ultronovi, přijde za nimi Nick Fury a rozhodne za ně (jedinou volbu zde opět činí Hawkeye, který si musí vybrat, jestli půjde zachránit svět, či zůstane doma v bezpečí se svou rodinou). Když si o něco později musí tým vybrat, zda bude riskovat osud celé planety a nenechá zemřít jediného člověka, či raději nechá zemřít pár tisíc lidí, aby s jistotou ochránil zbytek obyvatel země, opět přispěchá na pomoc Nick Fury a pomocí helikár zachrání nejen lidi, ale především celý tým před tím, aby odhalili své pravé já. Naposledy se nalézáme v situaci, kdy zůstane ve dráze střel Ultrona malý chlapec, kterého se rozhodne svým vlastním tělem krýt (opět!) Hawkeye, avšak zachrání jej (skoro až do tohoto momentu antihrdina) Quicksilver.
Zlý Ultron?
Největšími hrdiny filmu jsou tak buď antihrdinové, či lidé bez superschopností, kteří týmu pouze pomáhají a celí Avengers zde tak slouží jen jako loutky zamotané do nitek. Ve výsledku má tak hlavní záporná postava pravdu. A přestože je černobíle ukázána jako zlá, je také démonizovaná. Na druhý pohled totiž divák dojde k závěru, že svoji zášť ke světu čerpá Ultron z proslovů Tonyho Starka, útočí na svět, protože se bojí a to především týmu Avengers, kteří jsou ve skutečnosti mnohem nebezpečnější než Ultron a jeho všichni poskoci dohromady.
Ideologie americké armády
Pokud divák tedy nad filmem alespoň na chvíli pouvažuje, musí dojít k závěru, že kromě Ultrona jsou všechny Whedonovy postavy v podstatě (sice méně než v prvních Avengers, ale i tak velmi výrazně) obrazem vojáků americké armády.
Dalším problémem filmových Avengers je tak jejich slepé následování rozkazů a démonizování nepřítele. Whedonovým kamenem úrazu se stává nikoliv černobílost postav, ale černobílost děje. Režisér zde nutí diváka vnímat Ultrona jako válečného zločince, který se svými teroristickými činy snaží zničit hrdiny (i diváky) milovanou Ameriku a je tak je třeba jej a všechny jeho přívržence zničit pomocí vytrénovaných metalidí, kteří tohoto válečného zločince stvořili a nyní jej před světem démonizují a slepě a bez kladení otázek následují rozkazy svého bývalého nadřízeného – Nicka Furyho. Můžeme zde pozorovat téměř dokonalou shodu s problémem s Al-Káidou. Američané si kvůli svým zahraničním zájmům vycvičili vojáky, poskytli jim zbraně, a když byla tato „americká zámořská armáda“ dostatečně silná, vzbouřila se a rozhodla se vykročit proti Americe, která začala boj proti Al-Káidě a prezentovala se jako ohrožovaná země ze strany teroristů, avšak ignorovala fakt, že si svého nepřítele vytvořila sama.
Christopher Nolan ve svém „The Dark Knight Rises“ znázorňuje (v přehnaném měřítku), jak by to mohlo vypadat, kdyby padla vláda do rukou „Occupy Wall Street“. Ať už divák s Nolanem souhlasí, či tuto myšlenku odmítá, nalezneme ve filmu kritický pohled na jistou organizaci a její postoje. Joss Whedon nejen že se ve svém filmu nestaví k znázorňovanému jednání Ameriky kriticky, on jej pouze znázorňuje. A jelikož zde nevyužívá žádného „zcizováku“ jako například Quentin Tarantino u násilí ve svých snímcích, film tak buď schvaluje (či minimálně působí, že schvaluje) postoj Ameriky k problému s terorismem.
Pokud si vypůjčíme televizní seriál „Person of Interest“ od Jonathana Nolana, můžeme zde sledovat, jak se scénáristé snaží kriticky poukázat na fakt, že americká vláda i po čtrnácti letech využívá jedenácté září jako výmluvu pro všechny své útoky a intervence na svém i zahraničním území, Joss Whedon ve svých Avengers (především v první scéně) sám využívá Marveláckou alternativu jedenáctého září – Hydru – jako omluvu intervence Avengers na cizím území a utlačování místních obyvatel. Věta Starkových robotů o tom, aby obyvatelé ustoupili, že je chtějí Avengers jen ochránit, působí tísnivě ne kvůli blížícímu se nebezpečí, nýbrž kvůli myšlence, že si Avengers jménem Ameriky bez jakýchkoliv následků rozkazují na cizím (zahraničním) území.
Zatímco ze začátku se mohlo zdát, že je „Avengers: Age of Ultron“ jen nevinným komiksovým filmem, o jehož kvalitách pochybují i skalní fanoušci, v závěru je jasné, že Avengers fungují jako propagační film americké armády a jejímu boji proti terorismu. Používání ideologie americké armády a vlády ve filmu cíleném na mladé publikum je stejně nebezpečné jako samotný Iron Man, respektive Tony Stark, který tuto ideu bez obalu prosazuje.
Jeho postava je založená na tom, že si na svůj (mladým diváctvem obdivovaný) oblek vydělal prodejem zbraní a díky tomu mohl a může vést i svůj život playboye (taktéž mladým diváctvem obdivovaný). Pokud by se Tony Stark nacházel ve společném světě s Temným rytířem, byl by považován za zápornou postavu, jelikož Bruce Wayne i přesto že Wayne Enterprises vyrábělo především ochranná a záchranná zařízení pro armádu, pozastavil kvůli pár zbraním výrobu a vydělával si pomocí jiných výrobků firmy. Jak v komisech, tak i ve filmech jej můžeme slyšet opakovat: „Co je v rukou jednoho nástroj, je v rukou druhého zbraň.“ To je i důvod, proč by jako Tony Stark neposkytl armádě „War Machina“. Ostatně můžeme díky těmto slovům také vidět, že zatímco zbraně nové doby jsou v rukou Batmana nástrojem, Iron Man je využívá jako zbraně, kvůli kterým se svět ocitá v nebezpečí nejen před nepřáteli (využívajícími jeho vymoženosti), ale především před Iron Manem samotným, který se vymyká základním principům hrdiny, který stojí na základech „s velkou silou přichází velká odpovědnost“.
Jak je tedy možné, že je Tony Stark (i jeho alter ego) stále tak oblíbený a Iron Man je jedním z nejoblíbenějších superhrdinů současnosti? Ze stejného důvodu, proč má film propagující ideologii americké armády tak vysoké držby. Na rozdíl od zmiňovaného Batmana jsou Avengers i Iron Man prezentováni jako něco úžasného, něco, čím by chtěl být každý kluk, či co by chtěl každý člověk mít. Zatímco Temný rytíř je naopak hrdina, který je ztělesněním temných stránek „bdělého strážcovství“, toho, čím fanoušci Iron Mana a Avengers nechtějí být – hrdinou zodpovědným. Zatímco Temný rytíř nese za své veškeré činy následky a je po každé bitvě vždy víc a víc zlomený, Iron Man a Avengers vždy vyjdou z boje jako vítězi s heslem „co tě nezabije, to tě posílí“.
Joss Whedon tak přinesl na plátna kin americké bohy, kteří dětem vnucují správnost ideologie americké vlády i armády, a kteří ukazují, že pokud chce být dítě hrdinou, musí jít do armády a bojovat proti terorismu.
Foto: Marvel/Walt Marvel Studios